Jantárek
Můj malý Jantárek. Zrzavý chlapeček poznal na počátku života moc špatného. Brzy ho odebrali od své maminky a dali zlým lidem. Možná sloužil nějakým dětem jako hračka, možná ho někdo týral úmyslně. Když mu potrhali vazy na nožkách a způsobili velké zažívací problémy, jednoduše ho vyhodili. Jako hračku, co na tom, že to byl živý tvoreček, který navíc nemohl pro své zranění chodit. Vyhodili ho ven, do mrazu a bylo jim jedno, co s ním bude. Hodní lidé ho ale našli a tak se malý něžný chlapeček dostal ke mně.

Bolavé nožičky se zahojily a Jantárek si mohl užívat kotěcích her. Velmi rychle si oblíbil malou Špičinku, se kterou se stali nerozlučnými kamarády. Hráli si spolu, spinkali i vymýšleli lumpačinky. Moc rádi šplhali po fíkusu.

Jantárkova nejmilejší zábava bylo skákání ve smetí, když jsem zametala. Byl to chlapeček neuvěřitelně upředený. Říkala jsem mu, že je moje přadlena. Stačilo se na něj podív at a už předl a předl.


Bohužel překrutý osud mu určil stejně tak jako Špičince velmi krátký život. Nebylo mu dopřáno vyrůst a běhat venku po zahradě, bezstarostně si dovádět a užívat života. Odešel za svojí Špičinkou o dva dny později.

A tak je ani smrt nerozdělila a spinkají navždy společně v jednom hrobečku na své oblíbené kožešince. Zůstala velká prázdnota a bolest. Jantárku, můj milý malý chlapečku, předl jsi tak, jako vždy až do doby, kdy se Tvoje očka zavřela a odešel jsi za Špičinkou za Duhový most. Hrajte si spolu, šplhejte a dovádějte a pozdravujte Světlušku. Jednou se zase budu těšit z Vašich nevinných her a lumpačinek a bude nám společně moc dobře. Do té doby budeš v mém srdci se Špičinkou navždy. Sbohem, děti moje.
Máš mooc pěknej blog =)